Wine Prague, hodně vína, nečitelný zápisky a tisícerý díky

27. 05. 2018
Wine Prague, hodně vína, nečitelný zápisky a tisícerý díky

Nazdárek, jak se máte? Já se mam krásně! Nevim, jestli jste to postřehli, ale samotnej náš velkej Tom mě vyslal na misi. Mise nesla jméno “Šup na Wine Prague, obejít zadaný stánky, ochutnat co nejvíc vín a pak o tom napsat krásnej článek!”.

Zadanejch vinařů jsem měla 11, přičemž jsem jich zvládla 9. Za mě to byl super výkon, protože to, i když se to nezdá, bylo docela náročný a navíc Tom říkal, že když zvládnu aspoň nějaký, bude to super. Tak jsem na sebe byla pyšná, jaký mam velký číslo, než jsem se dozvěděla, že když Tom říkal “aspoň nějaký”, tak myslel “úplně všechny”. Prej je to to samý, jako když my ženy říkáme “ne”, ale myslíme “ano”. Tak na to nemam co říct, žejo.

Jinak teda článek bude rozhodně odbornej, jako jsou všechny moje články odborný, to už znáte, viď. Míru mojí odbornosti jsem poznala hned, jakmile jsem vkročila dovnitř. Bylo tam plno nazdobenejch stánků a ještě víc nazdobenejch lidí v šatech a košilkách a sukničkách a všichni mluvili děsně odborně o jižních svazích, buketu a době zrání. Já přišla v tričku s nápisem “Vínka for Týnka” a snažila jsem se tvářit se natolik inteligentně, aby mi lidi věřili, že moje vinný schopnosti sahaj aspoň o milimetr dál než k určení barvy, identifikaci přítomnosti bublinek a prohlášení ročníku 2015 za archiv.

Nakonec to proběhlo krásně a nádherně, jenom jsem teda narazila na jeden problém, kterej nejsem doteď schopná přenest přes svoje velký jihočeský srdce. Jako panebože, já vim, že je to degustace, a že na degustaci si člověk nemůže vylejt do krku úplně všechno, co dostane, protože jinak by šel domu po všech čtyřech a tři dny a třeba přes Brno, ale mně prostě dělá problém vylejt zbytek vína do nějaký nádobky. Jako jasně, ty nádobky na to teď vyrábí fakt hezký, ale stejně jsem to radši celý vyklopila do sebe, když jsem mohla. Zároveň jsem se ale snažila zůstat střízlivá, abych Toma dobře reprezentovala – nerada bych totiž, aby se za mě musel stydět.

Zatim nikdo nic neříkal, tak to asi tak hrozný nebylo, navíc si všechno pamatuju, akorát po sobě teda nejsem moc schopná přečíst ty poznámky, co jsem si čmárala jako podklady k tomuhle článku. Ne snad, že už bych jí měla jak z praku, a proto bych tak hrabala, to ne, jenom jsem hrozně chvátala, jak jsem chtěla všechno stihnout, takže mam v notýsku takový neurčitý vlnovky. Občas ale nějaký to slovo přečtu, tak to z toho zkusim odvodit. Muj nejoblíbenější a nejodbornější zápisek zní: “Ryzlink. Ňam!”

Jo a víte, co je nejlepší? Vína od těhle božích vinařů si můžete z pohodlí domova s nohama nahoře a jednou rukou za zádama koupit tady u nás na dejsivino.cz! A protože jsou to všichni výborný vinaři a budete určitě chtít koupit od každýho něco, je to přímo dokonalej způsob. Nemáte zač.

UPOZORNĚNÍ: Předem se omlouvam za všechny nepřesnosti, co byste se tu mohli dočíst. Pokud o vás něco píšu a nesedí to, nezlobte se. Např. pokud níže napíšu, že jsem si u vašeho stánečku ochutnala fakt dobrý pivo, chyba bude spíš na mojí straně, ne na vaší. Ale mam vás ráda!   

  • Sedlecká vína – Po tom, co jsem se asi 20 minut motala po obrovskej hale, kde jsem hledala nápisy na stáncích, dobrý víno a smysl života, jsem zakotvila u prvního stánku. Ujal se mě moc milej a ochotnej pán a dal mi ochutnat hodně dobrejch vín. Za zmínku určitě stojí všechny, ale přečtu po sobě jenom ryzlink vlašský a pak ještě výborný oranžový víno.To bylo moc dobrý. Taky tam mam poznámku, že pán pozdravoval Toma. To je podle mě důležitý. Hodnocení: 10/10

  • Vican – U druhýho stánku byla moc příjemná slečna, se kterou jsem si docela dlouho povídala a taky mi toho dala hodně ochutnat. Výborný bylo jedno z těch mladých vín, který jsem měla, a to veltlínský zelený z roku 2017. Málem jsem se odtud nehnula, ale nakonec jsem byla silná a uvědomila jsem si, že se musím posunout. Hodnocení: 10/10

  • Štěpánek – Další milej pán! Všichni byli milí, to bylo super. Ochutnala jsem sylvánský zelený, pozdní sběr z roku 2017 a byla to teda pecka. Moc mi to chutnalo! Hodnocení: 10/10

  • Skoupil – Z tohohle stánku jsem teda byla extra nadšená! Objevila jsem víno, který si stopro musim kupovat i domu, protože panebože, to je něco… jmenuje se Cuvée Tricolor a řeknu vám přesně, z čeho je složený. Je složený z vína, dalšího vína a ještě jinýho vína a je to fakt bomba. Hodnocení: 10/10 a ještě kousek k tomu

  • Salabka – Tady jsem ochutnala výýýborný, opravdu výborný roséčko, ale bohužel jenom v rychlosti, protože fronta byla veliká jako celá Afrika. Hodnocení: 10/10

  • Tanzberg – Na tohle vinařství jsem slyšela chválu ještě kilometr předtim, než jsem ho vůbec našla. Fronta byla dlouhá jak tejden, ale i přesto si se mnou slečna povídala a byla milá. Nalila mi nějaký cuvéečko, který bylo překvapivě smíchaný z nějakýho vína a z nějakýho jinýho vína. Přesně už si to nevybavim. To jsem chytrá, žejo? Hodnocení: 10/10 +

  • Pod Radobýlem – Jee, to bylo super! Paní byla moc příjemná a povídaly jsme si tak dlouho, dokud jsem se zděšeně nepodívala na hodinky a nezjistila, že musim frčet, jestli chci stihnout všechno, což jsem stejně nestihla. Ale i tak jsem se toho stihla dozvědět víc než dost – vinařství je to český, ne moravský, na rozdíl od většiny ostatních, nachází se kousek od Litoměřic a tam taky vdechli novej život stráním, na kterých po staletích rostla vinná réva. Ochutnala jsem MOPR a mooooc dobrý! Hodnocení: 10/10

  • U Kostela – Tady jsem strávila jenom chviličku, ale paráda. Sympatickej pán mi dal ochutnat víno Aurelius, který bylo moc dobrý, a ještě mladýho müllera. Navíc ještě prozradil, že už na Vánoce se můžeme těšit na jejich první sekty. Hurá! Hodnocení: 10/10

  • Spielberg – No hele, kapitola sama pro sebe. Tohle byla moje devátá zastávka a mohlo mi napovědět možná už to, že devět je moje šťastný číslo, že se dál neposunu jen tak, viď. U stánku naprosto boží slečna s božím pánem, kterej tam teda prej nepatřil, ale na to, že tam nepatřil, jsme si popovídali až až. Když mi dali roztomilý víno s ještě roztomilejším názvem “Petit Chat”, tzn. kočička, myslela jsem, že to je to nejlepší, co jsem ochutnala. Ještě k tomu kdosi hlásil, že kdo chce bejt kočička, musí pít kočičku. No výborný! Ale pak mi nalili ještě Frankovku Organic a to bylo něco! To vám je víno, který je normálně nohama šlapaný a pěstuje se na vinici, kde se objevuje cikáda viničná a to je zase cikáda, která se jen tak někde neobjevuje a když už se někde objeví, tak je to známka, že je tam krásně čisto. Prej teda. Na to jsem nepřišla sama. No takže jsme to do sebe klopili už ne tak úplně degustačně, přišel další sympatickej pán, kterej se s náma taky dal do hovoru, a ještě další sympatická pani, no a já se občas koukla na hodinky a chtěla jsem odejít, když tu mi slečna, která se mimochodem taky jmenuje Kristýnka, takový hezký jméno, viď, nalila další skleničku. Jak dobře víme, já jsem holka slušná, takže jsem neurazila a neodmítla, no a takhle jsem neurazila a neodmítla asi šestkrát, no. Ale teda rozhodně to stálo za to. Hodnocení: 28/10

K vinařstvím AuroraNa Soutoku jsem se žel bohu nedostala, nicméně věřim, že i tam by bylo hodnocení nejmíň 10/10. A víte proč? Tom by si totiž jiný než nejlepší dodavatele nevybral :-) 

Prostě to bylo celý jednim slovem BOŽÍ! Já touto cestou děkuju Tomovi, že mě tam vyslal, a všem vinařum, co byli ochotný a nalejvali mi a vysvětlovali mi a povídali si se mnou a vůbec. Děkuju! Celý bych to shrnula jednou větou, kterou se se mnou loučila ta další sympatická pani u posledního stánku: “Bylo mi ctí a národním svátkem!”




Leave a Reply

All fields are required

Name:
E-mail: (Not Published)
Comment:
Type Code

Kategorie

Výrobci

Nejprodávanější produkty

Novinky

Slevy

Články v blogu