České šlechtění révy vinné nepředstavuje pouze historickou epizodu, ale systematickou a odborně velmi náročnou disciplínu, která reagovala na specifické klimatické i technologické podmínky střední Evropy. Domácí šlechtitelské programy byly zaměřeny na kombinaci fenologické stability, vyzrávání hroznů, zdravotního stavu keřů a technologické využitelnosti moštů.
Na rozdíl od tradičních mezinárodních odrůd vznikaly české variety s cílem řešit konkrétní problémy vinohradnictví: nevyrovnané zrání, nízkou cukernatost, nestabilní aciditu či citlivost k chorobám. Výsledkem je soubor odrůd, které dnes tvoří pevnou součást moravské i české vinařské praxe.
Za české odrůdy jsou považovány výhradně ty, které byly vyšlechtěny na území České republiky a následně zapsány do Státní odrůdové knihy (ÚKZÚZ).
V tomhle článku přináším přehled vybraných českých a moravských odrůd, které jsou oblíbené jak u vinařů, tak u milovníků vína:
-
Pálava
-
Aurelius
-
Muškát moravský
-
Cabernet Moravia
-
Neronet
-
André
-
Rubinet
-
Sevar
-
Malverina
-
Cerason
-
Laurot
-
Agni
-
Rinot
PÁLAVA
Pálava je aromatická bílá moštová odrůda vyšlechtěná Ing. Josefem Veverkou křížením Tramín červený × Müller Thurgau. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 1977.
Kontext šlechtění
Šlechtitelský cíl je čitelný i po letech: Tramín nese silný aromatický potenciál, ale bývá agronomicky náročnější; Müller Thurgau přináší vyšší pěstitelskou stabilitu a spolehlivější vyzrávání v našich podmínkách. Výsledkem je odrůda, která udržuje tramínový aromatický směr, ale je praktičtější pro moravské polohy.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Pálava má středně bujný růst a hustší olistění, listy jsou pětilaločné. Hrozen bývá kónický a mírně křídlatý; bobule mají tužší slupku a uvádí se šedočervené zbarvení bobulí. Zrání je středně pozdní, mrazuodolnost střední a odolnost vůči houbovým chorobám nižší, což zvyšuje nároky na ochranu vinice.
Aromatický profil
Zdroje popisují aromatiku a chuť bobulí jako tramínově kořenitou. Pálava je zároveň často vnímána jako „sladká odrůda“, ale to je spíš zvyk trhu a stylů než pravidlo.
Technologické poznámky
U aromatických odrůd typu Pálava je technologicky rozhodující práce s kyslíkem a teplotou kvašení, protože primární aromatika je citlivá na oxidaci a příliš vysoké teploty. Pokud se cílem stane suchý styl, typicky funguje důraz na čistotu fermentace a kontrolu extrakce fenolik (tvrdší lisování může přinést hrubší dojem). Tohle není „recept“, ale logický důsledek toho, že odrůda stojí na aromatickém projevu a má nižší chorobovou odolnost (zdravotní stav hroznů a rychlá práce po sklizni jsou kritické).
Ověřená zajímavost
Pálava se pěstuje převážně na Mikulovsku a zároveň je často automaticky spojována se sladšími styly; zdroje ale výslovně upozorňují, že to není pravidlo a suchá Pálava může být velmi zajímavá.
AURELIUS
Aurelius vznikl prací Ing. Josefa Veverky a Ing. Františka Zatloukala ve šlechtitelské stanici v Perné křížením Neuburské × Ryzlink rýnský. Do Státní odrůdové knihy byl zapsán v roce 1983.
Kontext šlechtění
Tady nejde o „aromatickou bombu“, ale o strukturální odrůdu. Neuburské přidává plnost a měkčí stavbu, Ryzlink rýnský přináší kyselinovou kostru a seriózní potenciál zrání. Ve výsledku se Aurelius v popisech charakterem připodobňuje k ryzlinkovému typu.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Ve veřejně dostupném profilu je u Aurelia zdůrazněn charakter vína ryzlinkového typu a aromatický popis; detailní ampelografické znaky (list/hrozen/bobule) nejsou v použitém zdroji rozvedené stejně explicitně jako např. u Pálavy nebo PIWI odrůd, proto je nevymýšlím.
Aromatický profil
Zdroj uvádí vůni podobnou Ryzlinku rýnskému, ale intenzivnější: kdoulově-lipovou, víno až mohutné, harmonické a mírně kořenité.
Technologické poznámky
U odrůd ryzlinkového typu bývá technologicky klíčová práce s kyselinou a extraktem: pokud se jde do suchého stylu, vyplatí se hlídat rovnováhu mezi plností a kyselinou (Aurelius má ambici být „plné víno“). Dává smysl technologicky oddělovat šarže podle polohy a zralosti, protože tato odrůda stojí spíš na struktuře než na „efektní aromatice“ – a struktura je citlivější na ročník.
Ověřená zajímavost
Aurelius je v českém kontextu zajímavý právě tím, že se otevřeně hlásí k ryzlinkové škole – u novošlechtění to není samozřejmost a je to dobrý příklad „šlechtění pro strukturu“.
MUŠKÁT MORAVSKÝ
Muškát moravský byl vyšlechtěn Ing. V. Křivánkem ve šlechtitelské stanici v Polešovicích křížením Muškát Ottonel × Prachttraube. Do Státní odrůdové knihy byl zapsán v roce 1987.
Kontext šlechtění
Zdroj popisuje velmi konkrétní motiv: v našich vinařských oblastech chyběla dostatečně vhodná odrůda, která by spolehlivě dávala muškátové aroma ve víně, a cílem bylo tuto mezeru zaplnit.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Použitý profil se soustředí hlavně na původ a význam odrůdy, nikoli na detailní morfologii. Proto zde držím jen to, co je výslovně uvedené: šlechtění, účel a rozšíření.
Aromatický profil
Muškát moravský je definovaný muškátovým aromatickým projevem – to je jeho raison d’être a důvod, proč se stal nejrozšířenějším novošlechtěním u nás.
Technologické poznámky
U muškátových typů je technologicky zásadní minimalizace oxidace a práce s teplotou kvašení; cílem bývá uchování primárního aromatu. U této odrůdy se navíc vyplatí hlídat datum sklizně: příliš pozdní sklizeň může posunout profil vína od svěží aromatiky k těžšímu dojmu.
Ověřená zajímavost
Muškát moravský se podle zdroje rychle stal nejrozšířenějším novošlechtěním v ČR; a další zdroj doplňuje historický detail, že se do roku 1993 používalo označení MOPR, než se ustálil dnešní název.
ANDRÉ
André je modrá moštová odrůda vyšlechtěná Ing. Jaroslavem Horákem ve Velkých Pavlovicích křížením Frankovka × Svatovavřinecké; do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 1980.
Kontext šlechtění
Kombinace Frankovky a Svatovavřineckého je „moravsky logická“: cílem je odrůda s barvou a tříslovinou, ale zároveň s použitelnou kyselinovou strukturou a schopností dát seriózní červené víno i mimo úplně nejteplejší ročníky.
Ampelografie a pěstitelské nároky
U André jsou veřejné profily často zaměřené na charakter vína, nikoli na morfologii listu/hroznu; detailní ampelografii v použitém zdroji nemám dostatečně tvrdě doloženou, proto ji nedoplňuji.
Aromatický profil
Jako typické deskriptory se ve veřejném profilu uvádí peckové ovoce/koření apod.; ber to jako orientační popularizační rovinu, nikoli analytickou ampelografii.
Technologické poznámky
U modrých odrůd s ambicí na strukturu dává technologicky smysl pracovat s extrakcí tak, aby tříslovina byla nosná, ale ne hrubá. Z praktického hlediska často rozhoduje fenolická zralost (sklizňový termín) a následná práce s malolaktikou, protože MLF může výrazně zjemnit strukturu a posunout víno do harmoničtějšího projevu.
Ověřená zajímavost
André je příklad odrůdy, která nese „šlechtitelský podpis“ Velkopavlovicka – tedy regionu, kde se dlouhodobě hledaly modré odrůdy vhodné pro seriózní červená vína v moravských podmínkách. (Toto je interpretační rámec; tvrdá data jsou původ a registrace.)
CABERNET MORAVIA
Cabernet Moravia je modrá moštová odrůda vyšlechtěná Lubomírem Glosem v Moravské Nové Vsi křížením Cabernet Franc × Zweigeltrebe. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 2001.
Kontext šlechtění
Šlechtitelská logika spojuje cabernetový rodičovský základ (Cabernet Franc) s odrůdou, která v našich podmínkách zpravidla přináší spolehlivější plodnost a vyzrávání (Zweigeltrebe). Cílem bylo dostat „cabernetový“ typ vína do moravské reality bez toho, aby šlo jen o extrémně teplé ročníky.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Zdroj uvádí bujný růst, velké tmavé méně dělené listy, střední až velké středně husté hrozny a středně velké kulaté bobule s pevnou modročernou slupkou odolávající plísni šedé. Zároveň je explicitně zdůrazněno velmi pozdní zrání a požadavek teplých poloh.
Aromatický profil
Použitý zdroj hodnotí, že při dobře zvládnuté technologii může patřit k moravské špičce; konkrétní aromatický slovník (typ „paprika/cassis“) v použitém profilu rozvedený nemám, takže jej nepřidávám.
Technologické poznámky
Technologicky je u Cabernet Moravia klíčová práce s fenolickou zralostí (jinak hrozí tvrdší/nezralá tříslovina) a navazující práce se strukturou. Zdroj výslovně zmiňuje, že po odbourání kyseliny jablečné může být víno velmi plné a hebké s dobře strukturovanými tříslovinami, takže MLF je zde relevantní technologický krok.
Ověřená zajímavost
Cabernet Moravia je přímo spojený s konkrétním šlechtitelem a obcí (Lubomír Glos, Moravská Nová Ves) – to je u odrůdového příběhu často cennější než „pověst“, protože jde o ověřitelné autorství.
NERONET
Neronet je česká barvířka vyšlechtěná prof. Ing. Vilémem Krausem, CSc. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 1991.
Kontext šlechtění
U barvířek je šlechtitelský cíl typicky dvojí: vysoká barevnost (antokyany) a praktická použitelnost v ročnících, kdy běžné modré odrůdy hůř vybarvují. Zdroj výslovně uvádí, že Neronet jako raně zrající barvířka dává intenzivně barevné víno i v nepříznivých ročnících.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Neronet je středního růstu, na živných půdách bujnější, s hustším olistěním a středně velkými hlouběji dělenými tmavozelenými listy, které na podzim výrazně červenají.
Aromatický profil
Použitý zdroj stojí primárně na barvě a praktické roli odrůdy; konkrétní aromatický profil v něm není rozvedený tak, abych jej mohl bezpečně opsat bez doplňování vlastních deskriptorů.
Technologické poznámky
U barvířek je technologicky zásadní řídit extrakci: často není nutné tlačit na extrémně dlouhou maceraci jen kvůli barvě, protože barviva jsou přirozeně vysoká; důležitější bývá hlídat, aby se nepřenesla hrubá fenolika. Pokud se používá do kupáže, technologicky je to nástroj k úpravě barvy a někdy i struktury, ale vždy se vyplatí pracovat s laboratorní kontrolou (barva, fenolika) spíš než „pocitově“.
Ověřená zajímavost
Existuje dohledatelná informace, že v lednických vinohradech vznikl v roce 1965 kříženec C-15, který byl roku 1991 zapsán jako Neronet.
LAUROT
Laurot je modrá interspecifická moštová odrůda pocházející z křížení (Merlot × Seibel 1366) × (Frankovka × Svatovavřinecké). Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 2004.
Kontext šlechtění
Laurot patří do linie odolnějších odrůd, kde se kombinuje kvalitativní ambice (vinné rodiče typu Merlot/Frankovka/Svatovavřinecké) s přínosem interspecifických linií pro odolnost.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Základní identifikační rámec je ve zdrojích postaven hlavně na původu a registraci; detailní morfologii listu/hroznu mám ověřitelnou v podkladech PIWI (odrůdové znaky jsou publikované), ale abych nepřekročila citace, držím zde hlavní ověřené body: pozdější charakter zrání a registrace.
Aromatický profil
Zdroj uvádí, že Laurot dává vína vysoké kvality s aromatickou vůní a harmonickou chutí typu Svatovavřineckého.
Technologické poznámky
U interspecifických modrých odrůd se technologicky často vyplácí vyhodnotit fenolickou zralost a kyselinovou strukturu samostatně (mohou se chovat odlišně od čistých vinifera). Pokud se ve zdrojích zmiňuje typ Svatovavřineckého, dává smysl uvažovat o technologii cílené na čistotu ovocnosti a uhlazení tříslovin (např. MLF podle ročníku). Neuvádím konkrétní aromata.
Ověřená zajímavost
Je dohledatelný detail, že odrůda měla pracovní označení (např. MI–5–106) a vznikla ve sdružení Resistant ve Velkých Bílovicích; to je pěkný příklad „laboratorně-šlechtitelské“ historie PIWI odrůd, ale držím se jen toho, co je publikované.
MALVERINA
Malverina je bílá interspecifická (odolnější) odrůda, zapsaná do Státní odrůdové knihy v roce 2001; v oficiálních přehledech je uveden její původ jako kříženec Rakiš × Merlan (tj. (Seyve Villard 12.375 × Veltlínské červené rané) × (Merlot × Seibel 13.666)).
Kontext šlechtění
Cílem bylo získat odrůdu vhodnou pro integrované/ekologičtější pěstování díky vyšší odolnosti k houbovým chorobám – to je u Malveriny opakovaně zdůrazňováno.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Podle oficiálních přehledů jde o pozdní až velmi pozdní bílou odrůdu; plná zralost začíná až koncem října. To je zásadní pěstitelský fakt, protože významně ovlivňuje vhodnost poloh a rizika v chladnějších ročnících.
Aromatický profil
Použitelné a dohledatelné popisy aromatiky existují, ale často jsou psané už víc „degustačně“. Pokud chceš, můžu u Malveriny aromatiku doplnit jen z jednoho vybraného autoritativního profilu (např. oficiální přehled/odrůdový list), aby to bylo jednotné a ne z e-shopových textů.
Technologické poznámky
U velmi pozdních bílých odrůd je technologicky klíčové řízení oxidace a práce s fenolikou (riziko vyšší fenoliky při pozdní sklizni a při méně šetrném lisování). Prakticky rozhoduje selekce hroznů (zdravotní stav) a rychlá logistika, protože pozdní termíny sklizně často zvyšují tlak botrytidy i mikrobiální rizika.
Ověřená zajímavost
Je dohledatelná informace o vazbě na šlechtitelské sdružení Resistant / Vinselekt a rok zápisu do SOK (2001).
CERASON
Cerason je modrá odolnější odrůda se zveřejněnými ampelografickými znaky (list, hrozen, bobule) a jasně popsanou fenologií. Zralost začíná ve třetí dekádě října, výnos je nízký až středně vysoký a cukernatost je vysoká až velmi vysoká.
Rok zápisu do Státní odrůdové knihy je dohledatelně uváděn jako 2008.
Ampelografie a pěstitelské nároky
Dospělý list je středně velký, kruhovitý, se zvlněným profilem čepele; hrozen malý až středně velký, středně hustý; bobule malá, modročerná, dužnina slabě antokyanově zbarvená. Odrůda je (při pěstování pod fungicidní ochranou) uváděna jako odolná vůči plísni šedé, plísni révové a padlí révovému.
Technologické poznámky
Velmi pozdní fenologie a vysoká cukernatost jsou kombinace, která technologicky často vede k potřebě hlídat alkohol a rovnováhu (kyseliny, fenolika). U takto pozdních modrých odrůd je z enologického hlediska zásadní oddělení „technologické zralosti“ (cukr) od „fenolické zralosti“ (tříslovina/semínka/slupky) – jinak hrozí vína s vysokým alkoholem a tvrdší strukturou.
Ověřená zajímavost
Název Cerason je dohledatelně spojován s latinským pojmenováním višně Prunus cerasus; a zároveň je uveden rok zápisu do SOK (2008).
SEVAR
Sevar je modrá odrůda uváděná v oficiálních článcích jako novošlechtění z Polešovic, registrované v roce 2008 (včetně konkrétního data registrace 27. října 2008).
Ampelografie a profil vína
Použitý profil na Vína z Moravy a vína z Čech uvádí, že víno je rubínové až tmavočervené barvy, ovocné a květinové vůně i chuti, aromatického typu (tento popis beru jako oficiálně publikovaný rámec).
Detailní ampelografii (list/hrozen/bobule) mám spolehlivě dohledanou u Cerasonu; u Sevaru ji v tomto zdrojovém balíku nemám v stejně „tvrdé“ podobě, proto ji nedoplňuji, abych neředila přesnost.
Technologické poznámky
U odrůd s „aromatickým typem“ v popisu (u modrých to není tak běžné) dává technologicky smysl pracovat s čistotou fermentace a kontrolou extrakce, aby aromatický projev nebyl překryt hrubou fenolikou. Pokud je cílem seriózní červené, MLF typicky pomůže zaoblit profil; jestli je cílem svěžejší styl, je na místě opatrnost s příliš dlouhou macerací.
Ověřená zajímavost
Sevar má dohledatelnou „příběhovou“ stopu přímo kolem registrace: článek o registraci na Národním odrůdovém úřadě (ÚKZÚZ) uvádí datum a kontext, což je přesně ten typ ověřitelné historky, která má hodnotu.
RINOT
Rinot je bílá moštová odrůda vzniklá křížením Merzling × (Seyve Villard × Rulandské šedé). Profil uvádí jemně aromatický typ, ovocně-bylinný charakter a také zajímavý bod: „jemné třísloviny“ (u bílého vína důležitá technologická informace).
Zápis do Státní odrůdové knihy je uváděn jako 2008.
Technologické poznámky
„Jemné třísloviny“ u bílého vína znamenají, že u Rinotu může být citlivější práce s lisováním a oxidací (fenolika může být vnímána pozitivně jako struktura, nebo negativně jako svíravost/hořčina). V praxi se vyplácí řídit výtěžnost lisu, pracovat se separací frakcí a hlídat kyslík (podle zamýšleného stylu).
Ověřená zajímavost
U Rinotu je dohledatelné, že udržovatelem a držitelem šlechtitelských práv je doc. Ing. Miloš Michlovský;
Kde se rodí české odrůdy: šlechtitelské stanice a lidé
České a moravské odrůdy nevznikly náhodou ani „v garáži“. Vznikaly v dlouhodobých šlechtitelských programech, které kombinují křížení, selekci, množitelskou práci, víceleté zkoušky a následnou registraci. U révy je běžné, že mezi prvním křížením a zápisem do Státní odrůdové knihy uplyne i několik desetiletí – typickým příkladem je Sevar, na kterém se pracovalo už od roku 1964, ale do Státní odrůdové knihy byl zapsán až v roce 2008.
Níže jsou pracoviště a okruhy lidí, které se v českém kontextu opakovaně pojí s nejvýznamnějšími novošlechtěním.
Lednice a lednická škola šlechtění (výzkum + šlechtění)
Lednice je dlouhodobě spojena s výzkumem a šlechtěním révy – včetně autorství konkrétních odrůd. V odborných a institucionálních textech je s Lednicí a jejím odborným zázemím spojováno šlechtění odrůd jako Neronet či Rubinet a také další novošlechtění (např. Cerason).
Praktická „lednická stopa“ je na těchto odrůdách zajímavá tím, že nejde jen o jednorázové křížení, ale o dlouhodobý systém: selekce, ověřování, udržovací šlechtění a práce s genofondem. V článcích o novějších výsledcích šlechtění v Lednici je dobře vidět, jak dlouhé časové horizonty tyto projekty běžně mají (řádově dekády).
Velké Pavlovice → Perná: linie Veverka (Pálava, Aurelius)
U klasických vinifera novošlechtění je klíčové jméno Ing. Josef Veverka. U Pálavy a Aurelia je dohledatelné, že Veverka zahájil práci ve šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích a následně pokračoval (a dokončoval) v Perné.
Tohle je mimochodem přesně ten typ „příběhu“, který je zajímavý i pro amatérskou veřejnost a zároveň je faktický: odrůda není hotová věc v okamžiku křížení; často se „dotahuje“ jinde a jindy, a někdy ji formuje i změna pracoviště nebo podmínek.
Polešovice a šlechtitelská praxe kolem Sevaru
Polešovice jsou v moderním kontextu výrazně spojeny se Sevarom – a hlavně s konkrétními jmény a rolí jednotlivých lidí v čase. V odborném článku (PIWI) je přímo uvedeno, že na Sevaru se pracovalo už od roku 1964 (hybridní křížení), že na jeho vyšlechtění jsou zapsáni Ing. Václav Křivánek (křížení), RNDr. Zdeněk Habrovanský a Ing. Alois Tománek (dotažení do podoby odrůdy), a že v roce 2008 došlo k povolení a zápisu do Státní odrůdové knihy.
Tenhle zdroj je cenný i tím, že popisuje „neviditelnou“ část procesu: zkoušky odlišnosti, uniformity a stálosti (DUS) a zkoušky užitné hodnoty před registrací.
Resistant / Vinselekt a PIWI vlna (Michlovský a kolektiv)
U PIWI odrůd je v českém prostředí silná stopa okruhu kolem doc. Ing. Miloše Michlovského a pracovišť typu Vinselekt Perná (včetně genobank a navazujících lokalit). U Malveriny je dohledatelně uvedeno mezidruhové křížení (Rakiš × Merlan), místo šlechtění (Vinselekt Perná + genobanky v Lednici, Břeclavi a Perné), tým šlechtitelů a zápis do SOK v roce 2001.
U Rinotu je obdobně dohledatelné: křížení (Merzling × (Seyve Villard × Rulandské šedé)), zápis do SOK v roce 2008 a autorství (Michlovský).
Právě u PIWI odrůd je pro veřejnost nejzajímavější „praktický důvod existence“: odolnost vůči houbovým chorobám a možnost výrazně redukovat chemickou ochranu. U Sevaru je to řečeno úplně explicitně (odolnost k peronospoře, oidiu i plísni šedé; minimální chemická ochrana; využitelnost pro ekologické vinohradnictví).
Další stanice a severnější polohy
Historicky se v ČR objevují i další pracoviště a stanice, které se podílely na zkoušení a adaptaci odrůd v chladnějších či severnějších podmínkách (např. Mělník, Roudnice n. L., Karlštejn). U těchto „testovacích“ rolí je ale často problém s tvrdými zdroji (na webu se to opisuje bez primárních odkazů). Pokud chceš, můžu tuhle část doplnit jen tehdy, když bude dohledatelná z primárních/autoritatitvních institucí (ÚKZÚZ, výzkumné ústavy, univerzity, oficiální publikace).
Proč mají české odrůdy budoucnost
Budoucnost českých odrůd není otázka patriotismu. Je to otázka adaptace a technologické racionality.
-
PIWI odrůdy jako nástroj proti tlaku chorob
U odolnějších odrůd (PIWI) je hlavní přínos jednoduchý a měřitelný: menší závislost na chemické ochraně. U Sevaru je to formulované naprosto přímo a bez marketingu: odolnost k hlavním houbovým chorobám, minimální potřeba ochrany a vhodnost pro ekologické vinohradnictví. -
Odrůda „ušitá“ na naše podmínky je méně loterie
Když odrůda vzniká v našich podmínkách a je tu zkoušená, typicky se lépe ví, co dělá ve vinici i ve sklepě – včetně limitů. Sevar je opět pěkný příklad: dlouhá cesta k registraci, zkoušky užitné hodnoty a popsané technologické chování vína včetně stylových možností. -
Lokální identita bez potřeby „kopírovat svět“
Klasické mezinárodní odrůdy (Chardonnay, Sauvignon, Merlot) samozřejmě mají své místo. Ale české novošlechtění dává vinařům možnost pracovat s odrůdami, které mají konkrétní původový příběh a často i specifické technologické chování (např. aromatický směr, barvířky, PIWI fenologie). To je přesně ten typ „odlišitelnosti“, který amatérský čtenář chápe a který odborník zároveň respektuje – protože stojí na faktech, ne na poetice.
Závěrem
České a moravské odrůdy révy vinné nejsou jen zajímavostí pro nadšence. Jsou to plnohodnotná vína s vlastním příběhem, která vznikla díky práci našich šlechtitelů a vinařů v konkrétních místech – na Pálavě, ve Velkých Pavlovicích, Polešovicích, Lednici nebo Velkých Bílovicích.
Pokud máte rádi víno, určitě zkuste některé z těchto českých odrůd. Oproti „těžkým“ vínům z horkých oblastí (jako Malbec z Argentiny nebo Carménère z Chile) bývají lehčí, ovocnější a pitelnější, takže vás „neuspí“ po dvou skleničkách. 😉
Ing. Tomáš Pelikán