Ampelografové se navíc domnívají, že Roter Riesling může být historicky starší než dnešní bílý Riesling. Existuje hypotéza, že původní forma odrůdy měla právě načervenalou slupku a teprve později vznikla mutace vedoucí k dnešní bílé variantě. Tuto teorii podporují i staré herbáře a historické popisy révy.
První známá písemná zmínka o Rieslingu pochází z roku 1435 z německého Rüsselsheimu, kde se v účetní knize objevuje záznam o nákupu sazenic „Rieslingen“. Někteří odborníci se domnívají, že tehdejší vinice mohly být osázeny právě Roter Rieslingem, protože historické popisy někdy zmiňují bobule s načervenalým zabarvením.
Navzdory svému historickému významu byl Roter Riesling v průběhu 19. a 20. století postupně vytlačen běžným Rieslingem. Vinaři tehdy preferovali klony s čistě zelenou slupkou, které byly vizuálně jednotnější a stabilnější, a proto byla tato starší mutace téměř zapomenuta.
K jeho znovuobjevení došlo až díky výzkumu německé Hochschule Geisenheim University, kde ampelografové identifikovali několik starých keřů a zahájili klonovou selekci. Díky tomu dnes existují registrované klony Roter Rieslingu a odrůda se postupně vrací do vinic.
I dnes však zůstává velmi vzácná. Celosvětová plocha výsadeb se odhaduje jen na několik desítek hektarů, přičemž většina se nachází v Německu. Menší experimentální výsadby lze najít také v Rakousku, České republice, Spojených státech nebo Austrálii.
Přestože mají bobule načervenalou až měděnou slupku, vína z Roter Rieslingu jsou většinou bílá, protože pigment ve slupce je relativně slabý a při běžném lisování se do moštu téměř neuvolňuje. Styl vína se proto velmi podobá klasickému Rieslingu – typická je výrazná kyselina, minerální charakter a aromatika citrusů, jablek nebo meruněk.
Z technologického hlediska ale tato odrůda nabízí zajímavé možnosti. Díky pigmentu ve slupce lze při delší maceraci vyrobit například lehce růžově zbarvené víno nebo dokonce oranžový styl, což z ní činí atraktivní materiál pro experimentální vinifikace.
Ampelograficky je Roter Riesling velmi podobný běžnému Rieslingu. Typické jsou růžové až měděně zbarvené bobule, středně velké hrozny a pozdní dozrávání, které je pro ryzlinky obecně charakteristické.
V České republice se tato historická mutace objevuje pouze v malých, často experimentálních výsadbách, a vína z ní proto patří mezi poměrně vzácné speciality.
Z genetického pohledu je Roter Riesling zajímavý i pro vědecký výzkum. Pigmentace slupky je totiž spojena s aktivací genů regulujících tvorbu antokyanů, podobně jako u známých mutací Pinot Noir, z nichž vznikly odrůdy Pinot Gris nebo Pinot Blanc. Roter Riesling tak představuje nejen historickou kuriozitu, ale i důležitý doklad přirozené genetické variability révy vinné.